Pepř patří bezesporu k nejrozšířenějším kořením světa. Pravděpodobně pochází z jižní Indie, odkud ho obchodníci a cestovatelé rozšířili do celého světa. Dnes se pěstuje na nekonečných plantážích v jižní a jihovýchodní Asii, v Africe, na Madagaskaru a v tropické Americe.
Pepřovník černý je vytrvalá dřevnatá bylina. Jedná se o liánu, která se v přírodě pne po kmenech stromů, které na plantážích nahradila uměle postavená opora. Kvete v klasu, kde se z drobných kvítek vyvíjí kulovité bobule zelené barvy, které jsou ve stavu zralosti červené.
V kuchyni známe pepř černý, bílý a zelený. Jedná se o sběr v různých stupních zralosti a následně se ještě bobule upravují.
Černý pepř se získává sklizní bobulek těsně před zralostí plodů. V některých oblastech takto sklizené plody před sušením ještě máčí v horké vodě, aby se nastartoval proces fermentace. To vytváří svraštělou černou slupku. Takto sklizený pepř má ostře peprnou chuť, kterou máme tak rádi.
Bílí pepř se vyrábí z plně vyzrálých plodů, které se po sklizni delší dobu proplachují pomalu tekoucí vodou. Máčením se uvolňuje vrchní vrstva plodu. Oloupané kuličky se dosušují na slunci. Bílý pepř má hladký povrch a nezaměnitelnou ostrost a zvláštní aroma.
Zelený pepř vzniká ze zcela nezralých zelených bobulí pepřovníku, které se upravují několika způsoby. Jednou z možností je sušení za vysokých teplot, často se také nakládá do soli či octa. Zelený pepř není tak palčivé chuti a pro svoji jemnost a barvu se stává součástí gastronomických delikates.
V jižní Asii se můžete potkat s použitím i jiných, méně rozšířených druhů pepře pocházejících z jiných druhů pepřovníku. Na světovém trhu s kořením se objevují i suroviny, které ve svém názvu mají pepř, ale jsou z jiných rostlin. Jeto například červený pepř, který je plodem americké dřeviny příbuzné se škumpou a mangovníkem. Sečuánský pepř je také plodem jiné rostliny z jednoho asijského stromu
